číslo 6/2004, ročník pátý

Ne-aktuálně z redakce

Čtení ze sborníku Letenka do noci
(Týnská kavárna v Praze, 1. 6. 2004)

Programu "pivo, ženy, úžas", pro který bylo předčítání básní - jako obvykle - záminkou, jsem se nezúčastnil, to je pak ale těžko něco psát... Kdo kolik a čeho vypil, kdo se s kým a kam ztratil... To se pak ale vážně o tomto čtení nedozvíme nic, prostě v naší redakci není nikdo, kdo by takové psaní zvládl, a tak jako přede mnou zklamal Bruton a po něm Bledavý Perleťovec, nenapíšu nic pro naše čtenáře přijatelného a zajímavého ani já. Ale zkusit to musím, jinak bych v koutě na hrachu...
Pavel Řezníček zářil, byl vtipný i jedovatý, problém spočíval ovšem ve skutečnosti, že četl za mnoho nepřítomných (od roku 1995 nezvěstný Karel Šebek) i přítomných (Jan Gabriel u dveří) autorů. A já bych přece jen jejich verše slyšel raději v jejich podání. Zvláště kdyby se vyvolávaný Šebek skutečně zjevil v okně...
Mnoho textů četl i František Dryje - jak básnických, tak teoretických. Ale proč ne, jen snad by bylo vhodné zvolit jiné místo, kde si neustále někdo neobjednává další pivo, dveře se netrhnou a soustředěnost publika, jehož většina zde čtené texty stejně dávno zná, je minimální. Ale zas kde jinde by se pak tak pěkně hýřilo, že.
Krátce a zvučně četl Bruno Solařík, méně zvučně, ale krátce Jan Richter, dlouho a s velkým obdivem k sobě samému Vicki Shock, přiměřeně, ovšem velmi temně Josef Janda.
V té místnosti se nikdy nedá dýchat, nevím, jaký by v ní musel být předveden program, aby i po uzavření oken do dvora a dveří do chodby udržel pozornost. Nejspíš takový, jaký po čtení následoval: "pivo, ženy, úžas", jenže to už zase okna i dveře byly úplně otevřené...

 Pavel Řezníček        Vicki     Dryják

(svým článkem nezaujal Brumbár)

Dýchánek Welesu
( kavárna Utopia v Bělehradské ulici v Praze, 29. 5. 2004)

Křesílka byla útulná, ba i židličky a podávaný nápoj Bernard vynikal plnou chutí a opravdovým řízem. Ne tolik už účinkující, ač sborník, o jehož prezentaci kráčelo, je zajímavým počinem.
Mumlání, drmlání (Martin David), hledění do papíru (Pavel Sobek), nevhodné odcházení na záchod (Jiří Koten), vytahování textů z tašky na poslední chvíli a pohrdání publikem (Lukáš Marvan). A tak kromě jediného zodpovědně připraveného čtoucího (Tomáš Kůs) všichni zúčastnění svým přednesem své básně ochuzovali, ač ony si to nezasluhovaly... Rozpačitost... Překvapení "amatérských básníků" z okruhu internetového časopisu Totem, kteří se přišli podívat na "profesionály". Ale až oni jimi budou? A bude je pak zajímat především problém urousaného šosu, jako zde přítomného "předního literárního kritika" Radima Kopáče?
Odcházel jsem, když hlavní - společenský - program dýchánku teprve začínal. A ve večerní tramvaji jsem potkal modrý, ještě úplně neurousaný šos.

Vojta K. rozdává sborníky     Jiří K. nerozdává sborníky

(Bledavý Perleťovec)

Jeden den Zdeňka Mitáčka (2.6.2004)
Ve středu jsem po ránu vyrazil na kratší vyjížďku. Směrem k Útěchovu, ale ještě v Soběšicích jsem zahnul na lesní cestu, co vede do Mokré Hory. Zkusil jsem odbočit na stezku k Soběšickým jezírkům, ale bylo to "přes kopec" a po stezce spíše pro pěší. Tak jsem sjel až dolů, potom podél potůčku ke klubovně Ořešín - Rakovec. Překvapilo mě, že na potůčku, kolem kterého jsem jezdil loni v létě a který byl úplně vyschlý, postavili od té doby tři nové kamenné přehrady. Asi aby tam vznikly nějaké tůňky nebo tak něco. Cesta byla rozježděná od náklaďáků, spousta prachu.
V klubovně na Rakovci bude v sobotu program pro děti a večer taneční zábava. Jel jsem pak po žluté, po půl kilometru cesty údolím značka odbočuje do prudkého kopce, který jsem částečně vyšel. Pak na asfaltku mezi Útěchovem a Soběšicemi, přesně jsem na asfaltku vyjel u studánky U Buku. Celkem 12,6 km. Trochu pršelo, pak se kolem oběda rozpršelo pořádně.

Odpoledne tady byl technik Petr Balšínek ohledně měření internetu. Měl jsem obavy, jestli to tady pojede, ale naměřil 100 % příjem a 0 poruch.
Vylezl na střechu a přimontoval anténu na hromosvod u sousedů. Hned jsem si představoval, jak ho budu chytat, až se do toho spustí - jelikož bylo pořád dusno a pod mrakem. Nic se ale pochopitelně nestalo. Stál na hřebeni střechy a fotografoval digitálem okolí - jednak ke zjištění přímé viditelnosti a pak taky pro případné další pokrytí Soběšic, jak říkal. Pak připojil k anténě notebook a proměřoval spojení. Držel ten notebook v ruce, jelikož měl krátký kabel. Moc pohodlné to nebylo. Naštěstí se věc ukázala být možnou. Ještě dnes s jejich firmou hodlám podepsat smlouvu.

Potom jsem těsně před pátou vyrazil na uvedení básnické antologie Welesu, akce začínala v pět v knihkupectví Academia. Na místo jsem se dostal okolo 17:25. Zrovna četl Petr Čermáček, pak Jakub Grombíř. Opět jsem vnímal spíše jednotlivá slova a obraty. Jakuba jsem párkrát vyfotil, pak taky Vojtu Kučeru. Dalšími, kdo četli, byl Petr Hruška, Jaroslav Žila, Robert Fajkus, Renata Putzlacher, Petr Hrbáč a další dva, jejichž jména si teď nemohu vybavit.
Znovu jsem zažil to dilema mezi poezií "naživo" a poezií, kterou si čtu sám pro sebe. Naživo mi to připadalo příliš "rychlé", přednášené jinými slovy... Také jsem seděl dost daleko od barového pultu, u kterého básníci četli, a moje pozornost těkala: od jejich slov k obrazům malíře Hubatky, od nich k návštěvníkům a návštěvnicím večera, k obálkám knih v regálech knihkupectví...

Po ukončení programu jsme mluvil s Čermáčkem, který mě snad nejprve ani nepoznal, neviděli jsme se pár let, pochlubil jsem se mu podnájmem v Soběšicích, uprostřed lesních areálů Mendelovy zemědělské a lesnické univerzity, kde pracuje. Mluvil jsem hlavně s Jakubem Grombířem, se kterým jsem kdysi spolupracoval na Jihovýchodní poště. Byl nedávno s básníkem Kovandou na poetické misi v Moskvě, procházel se auditoriem pokuřuje ruské cigarety a rozdávaje moskevské karamely v celofánu nakoupené na váhu na trhu tam kdesi na východě. Jednu jsem si vzal, chutnala po sušeném mléku a cukru, ze závodu Krásnyj Okťjabr. Na krabičce ruských cigaret nazvaných Sojuz-Apollo nebo na ten motiv - až teď mě napadá, škoda že jsem si krabičku nevyfotil - byl text na téma "První družice v kosmu, první člověk v kosmu, první kosmické spojení dvou různých těles, zvláštní pocit hrdosti, hrdosti na zemi, které patří tato prvenství... Proto také vyrábíme tyto cigarety, z nejlepšího tabáku..."
Mluvil jsem i s Vojtou Kučerou, který mi věnoval poslední číslo Welesu. Listoval jsem antologií, která se mi líbila. Stejně jako obrazy Františka Hubatky.
Jinak jsem byl ale bezradný a vzhledem k tomu foťáku v kapse trochu nesvůj z dilematu fotit, či nefotit. Na chvíli se zastavila i paní Fajkusová, měl jsem radost, že se mnou mluvila. S Robertem jsem pak prohodil pár slov a blahopřál mu k narození potomka, přestože se tak stalo již před rokem.

V deštivém večeru jsem směřoval na festival HaDivadla, kde byla na programu obnovená premiéra Lidské tragikomedie, ale začínalo to až v 8 večer, a já se tam dostal v 7:10, a navíc bylo vyprodáno.

Na pokladně sice slibovali, že později uvolní další vstupenky z rezerv, ale nechtěl jsem hodinu čekat. Šel jsem tedy jenom do net.kavárny, tentokrát do nonstop herny v podzemí paláce Morava. Koupil jsem dvacet minut po koruně a přečetl si maily. Můj tým na Hattrick.org vyhrál přátelské utkání s týmem sedmé belgické ligy. V herně hrálo několik lidí navzájem hru Doom nebo nějakou podobnou, při které se hodně střílí, mluvili mezi sebou rusky.

Pak jsem jel domů, čtverkou, chtěl jsem v Husovicích ve večerce koupit nějaké jídlo, ale dorazil jsem tam pět minut po osmé, už měli zavřeno. Tak jsem pokračoval, na Tomkově náměstí přestoupil na osmdesát čtyřku a v Králově poli - nádraží pár minut počkal na bus čtyřicet tři do Soběšic.

Domácí přivezla dvě koťata od někoho z Černovic, vyfotil jsem si je a den pomalu končil.