číslo 1/2005, ročník šestý
Psací úl - literární okénko Čmeláka
Autoři lednového čísla:
Petr Španger
Slavomír Kudláček
Jiří Koten
Pavel Řezníček
Petr Španger
Dívka na kolečkovém křesle
Našla svoji rovnováhu
na vratkém křesle s velikými koly…
A věčně se směje přes sklo na ulici,
kde zuří říjen.
V trychtýřích listí se točí
drak, který se urval dětem:
mrská sebou,sukuje se – až odplachtí někam
do veliké dálky, co se krčí
snad jen v jejich očích:
v očích té dívky na kolečkovém křesle.
Dlouho do noci pak naslouchá,
jak hučí podzimní vítr
v haluzích stromů,
tříská do okenic,
které vržou
svoji tesklivou muziku
a nechají
pavoučímu ránu
pár suchých listů
na římsách.
Nový rok
Sníh zmrtvěl krajinu.
S vřískotem a smíchem
na něj vyběhly děti.
Stařík odhazuje sníh
a zavírá branku,
aby na něj nikdo neviděl…
Oslepne z té bělosti.
Domů se vrací
popaměti.
(Petr Španger *1966; vydal sbírky Vodní mlýnky - 2003 a Dům ani ne k životu - 2004)
- - -
Slavomír Kudláček
Zpráva o stavu Lichnice
( Dodatek č.1 k Baladě o Lovětínské rokli. )
Podávám zprávu
o Lovětínské rokli 2003
jak to tam dnes vypadá
jak žijí dávno mrtví z pověsti
o velkém hladovění a vyhladovění,
co po nich...
Přišel jsem
prohlédnout po zimě zdi
kde a co letos opravit
lepit kameny v peřeji času
pozvolna modelovat hrad
ve tvar na kopci který sám o sobě má tíhu
směřovat k prázdnotě
jako před tím vším...
Horko šplíchalo z nebe
a v Třemošnici hrál rozhlas
Cikánko krásná..., zvuk
se na chůdách motal krajinou
odrážel od skal a kopců
a já se s hradem vznášel
jako v kosmickém modulu
odlišné civilizace
a přemýšlel, proč hrají…
Propast docela prázdná a já
těžký, hluchý a nepohodlný
palubní robot, došlo mi
že jsem nedošel nikam
že je nebezpečné
dotýkat se padlých rytířů
i jako iluze
nehledě k tomu, jaké je milovat
a co si na tom vzít
když nic, vzít si nic
znamená nevzít si nic…
Prohodil jsem pár slov
s klukem, který se zítra měl účastnit
soutěže historických luků a hadr kolem těla měl dobové ustrojení !,
luky si dělají sami
z tisů a jasanů starými způsoby
starými pravidly je zaklínají
- tak zalézáme do chimér
a chodeb hradu
který se znovu stává horou jako byl, než se to stalo
než přišli rytíři a zamilovali se
špatně a spadli na hlavu a dno...
Ale byly to časy!, dneska do rokle
spíš bojler nebo kamna
refrigerátor - kam s ním
starý duch pod skálou počítá
ale nedopočítá se vysvětlení
tohle je kusá zpráva
o stavu světa Lichnice
jednoho z pramenů poznání
jednoho z prasklých zrcadel
jednoho z pupků planety
káňata nekrouží, čeho to znamení ?!
opřeni o vzduch
stojíme ve věžích,
které už nestojí...
… a nezbývá, než jít.
(Slavomír Kudláček *1954; vydal sbírky Hodina amulet - 1994, Balada o Lovětínské rokli - 1997, Jiná jména - 1999 a Zapomenutá noc - 2001)
- - -
Aby byl dům domem, musí být od podlahy ke stropu nekonečný.
Aby byl dům domem, musí být moudrý jako starý salamandr.
Aby byl dům domem, musí snést všechna kominická vyšetření.
Aby byl dům domem, musí si zachovat chladnou hlavu,
ať je vevnitř třeba na Etnu roztopeno.
Aby byl dům domem, musí být světa znalý, avšak nikdy ne toulavý,
byť by mu Hermův plášť seděl jako ulitý.
Aby byl dům domem, nesmí podlehnout dívčímu tlachání,
i když se bláznivě laškuje v aleji.
Aby byl dům domem, nesmí naletět břečťanu, starému intrikánovi,
který rád objímá.
Aby byl dům domem, musí být tajemný jako básník samotář,
když si při psaní opírá loket o mrak.
Aby byl dům domem, musí mít paměť jako právě ten slon,
který dovedl Hanibala do Itálie.
Aby byl dům domem, musí na štítu unést jakékoli souhvězdí.
Aby byl dům domem, musí umět otevřít zemi, kámen i věčnost,
když do něj při bouřce uhodí.
Aby byl dům domem musí snášet omyly lidí i neomylnost bohů.
Aby byl dům domem, musí zacelit staré jizvy, pokud jsou dokořán.
Aby byl dům opravdu domem, musí být na světě
nejméně dvakrát…
(Jiří Koten *1979; vydal sbírku Přebohaté hodinky pradědečka Emila - 2001; báseň je z rukopisné sbírky Aby dům...)
- - -
Pavel Řezníček
Clapham Junction
(pro 13. listopad)
13. listopadu 1894 narukoval Alfred Jarry do francouzské armády. 13. listopadu 1895 byl odsouzený Oscar Wilde s řetízky na rukou a v trestanecké uniformě vystaven pozornosti londýnské veřejnosti, když byl převážen z londýnského nádraží Clapham Junction do káznice v Readingu.
Z černého hedvábí král Ubu
Z černé melasy černá královna Ubu
Noc-kámen naditý masem
Z bílého jazyka plantáž hřebíků
Začínat pořád znovu
Jako tělo které sežralo své prádlo
Ostružiny které řekly ptákům merde... salivar!
Oranžová maringotka s kšticí jako Teherán
Fretka-hudebník v paklíči kozího listu
Z bílého jazyka bílá královna Ubu
Kalhoty nožů novostavby močálů
Skřípání bicyklu na kterém jede Alfred JARRY
A vleče s sebou na řetězu Oscara WILDA
Maják jako dravec rve z kulečníku rentgenové přístroje
Sirotek sýra se jmenuje agónie pysků
Teta Agáta si vyrvala z Jarryho morulu blastulu a gastrulu
A strýc Mirabeau udělal z Wilda obrovskou cibuli
Krotící naději jater a jatek
A černého písma trávy nad tunelem z jižního pólu
Na nádraží CLAPHAM JUNCTION
Jarry připoután k sardince
Cpe si do hrtanu Wilda
Procesím leukosafírů liomyonů a lagostom
(Pavel Řezníček *1942; vydal řadu básnických i prozaických knih, více informací v rubrice Redakce)