číslo 12/2004, ročník pátý

Psací úl - literární okénko Čmeláka

Autoři prosincového čísla:
Petr Španger
Pavel Řezníček
Jiří Koten
Vojta Kučera
Zdeněk Mitáček
Slavomír Kudláček

Petr Španger
Dioptrie podzimu

Sebelítosti…(?!),
přece tak nepospíchej
přeměnit se ve víru…!
Zas je tu zlá, ošklivá listopadová tma,
kterou tolik milujeme
v teplých sedačkách před televizí; žijeme
pro ten šťastný okamžik
prokřehlého mladíčka,
který vyhazuje
do železného koše pukét,
a nechá vlhkým kaštanovým listům
tlející tesknotu
zrazeného večera.

(Petr Španger *1966; vydal sbírky Vodní mlýnky - 2003 a Dům ani ne k životu - 2004)

- - -

Pavel Řezníček
Dávno

Vyškrtané sirky
pod hromadou listí
jakýsi metař planoucí jako fakule
na obloze nebo na provaze
ne není to metař
ani ten papundekl nejsou nebesa
jen to jen odstátá dešťová voda
v chřtánu mrtvého
kterého našli na poště jak si krájí chleba
maže ho sádlem sype cibulkou a kouří startky

Ale to už byl dávno mrtvý...

(Pavel Řezníček *1942; vydal řadu básnických i prozaických knih, více informací v rubrice Redakce)

- - -

Jiří Koten
Podzimní návraty (a Ty)

1/
Mezi chalupou a kolnou
chycené nic
v pavučinách zmrzlých
prádelních šňůr.

Kdosi koupe rez
v plechových vanách
před zimou neuklizených.

2/
Vracíme se do domu, kde ukrýváme naše letní šatníky, aniž bychom je dnes otevírali. Zdá se, že rašelina před domem polyká čísi hrob, ale nemám tušení, pro koho by měl být otevřený. Vítr teď hladí bažinu a na okamžik připomíná tvoji pečlivou sestru, když puntičkářsky rovná přehoz v obývacím pokoji. Pak kloubem klepu kůlně na suky. Nechci vstoupit. Uvnitř je žebřiňák plný jinovatky a já už jsem se dnes mrazu navozil dost… (…)

3/
Dívám se na muže, který se blíží.
Houbou pěsti utírá tabuli na čele,
aniž by se mu podařilo smazat si vrásky…

poznávám v něm souseda,
překupníka dřevěných pravítek,
trojúhelníků a papírových úhloměrů.

(…)

Večer: poslední noc v domě.
Mateš mi počty svou neposedností.
Pořád dumám, kterým směrem
ti změřit stehna úhloměrem…

(Jiří Koten *1979; vydal sbírku Přebohaté hodinky pradědečka Emila - 2001; báseň je z rukopisné sbírky Aby dům...)

- - -

Vojta Kučera
Píseň

Na struně stesku, lodyze nejvyšší
kývám se, nakláním
od země nahoru
a hlavou zase k zemi.
Ej, lásko! vyju já,
den za dnem takto čekáme se
Ej, lásko! vyju já,
psem, vlkem, kojotem,
kde trojúhelník tvůj?
Ej, lásko! vyju já,
a měsíc vkrojený
jak včera je i dnes
do oblouku tmy, skrytý...
Ej, lásko! vyju já!
Ej, lásko! Lásko!
Vyju! Vyju já...

(Vojta Kučera *1975; vydal sbírku Samomluvy - 2000; spoluzakladatel a dlouholetý vydavatel časopisu Weles)

- - -

Zdeněk Mitáček
Čtyřstěn

včera jsem mluvil s motýlem
v hospodě jamajka

pili jsme pivo
s vlasy mládí z nymburka

jako by v něm bylo něco naloženo
nebo se rozkládalo

nacházím se teď v brně nejčastěji
v dobré a uzavřené společnosti
čtyř stěn

(Zdeněk Mitáček *1970; vydával časopisy Arkáda a Jihovýchodní pošta a publikoval a publikuje v řadě jiných časopisů)

- - -

Slavomír Kudláček
Odejít odtud

Jenom pár kroků
ale trvá to dlouho.

Protože je tam strom a skála
čas proměněný na trs trávy
zkroucené větve ve slatině
se jako černé kosti válí

trvá to dlouho v tom to je
trvá to jedno ve druhé
nalezené se ztrácí kus dál
ztracené náhle na dohled

a vždycky dojdeš kam chceš
a kam chtěls zapomeneš
protože tě to samo vede

kde v dálce vítr rozezněl
tisíce stromů v jeden smutek
který je dobré vědět.

(Slavomír Kudláček *1954; vydal sbírky Hodina amulet - 1994, Balada o Lovětínské rokli - 1997, Jiná jména - 1999 a Zapomenutá noc - 2001)