číslo 11/2004, ročník pátý

Psací úl - literární okénko Čmeláka

Petr Španger
Podzim

(Při tom nekonečném rozplývání)

I.

Při tom nekonečném rozplývání,
kdy jediný stín není pod stromy,
kdy průzračný chladivý den se opírá
o Tvoje tlukoucí srdce.
A zelená brána podzimu je plná
zpocených koní.
Do šíře se rozléhají tlampače honců.
Jsou stráně na obloze pruhované od beránků,
od obzoru k obzoru
a bez hranic…
Je to ten čas,
kdy rozechvělou rukou lovíš ze záclon
poslední
barevné motýly.

II.

(Zas pryč je jeden rok)

Všechny ty jasné a slunečné dny
se propadnou až někam na dno paměti.
Vypučí skořápka ledu, rampouch
nad potokem.
Zas pryč je jeden rok.
Na promrzlém mostě,
pod holými haluzemi,
se sáňkami se párek dětí
zvědavě dívá dírou v ledu,
jak uplývá pryč po studené vodě barevné listí.
A dým je přízrak lásky - vlitý
do zelené stráně večera.

září-říjen 2004

(Petr Španger *1964, vydal sbírku Vodní mlýnky - Weles, 2003)

- - -

Petr Motýl
Na houbách

„ale to jsou přece muchomůrky!“
„a jak to mám poznat, Magdo?
všechny jsou krásné, podívej“
rozsvítil lampičku za bílého dne
a povískal se ve vlasech až mu zachřestily
„i jdi ty hloupý“
a on se bezradně rozhlédl
„ale já už nemám kam jít“ řekl
„i jdi ty škaredý“ řekla Magda
a smála se

(Petr Motýl *1964, další informace najdete v rubrice Redakce)