číslo 7/2002, ročník třetí

Výsledky posledního kola extrovní ligy ve vařeném koblížkování:

(zpracoval Brumbár)

Jaký slavný výrok lze vyvodit z anonce na filmovou novinku na plátnech našich kin?

Klikorozi

V produkci Břitkých natočil Pedák Kaštáneo před dvěma lety hit, který se procpal i do Střevlíkova a v celém mezihmyzím světě vydělal 300 miliónů krovkáčů. Pan Kaštáneo přesto svodům Nachového Hloží odolal a svou další řachandu si vzal na med opět ve svých domovských Břitkých. K výši patriotismu 105,3 průměrného centimetru gratulujeme!
Hrdinové kočmedie jsou dva. První, který neumí vykrádat banky. A druhý, který to, co neumí první, rovněž neovládá, zato oběma připravuje na cesty vynikající sendviče. S plnou krabicí sendvičů se po dalším nezdařeném přepadení banky (lokomotiva, kterou použijí, projede budovou banky příliš rychle na to, aby pobrali milióny, ale příliš pomalu na to, aby nebyli identifikováni) oba ocitají ve vězení s tučným flastrem na kdejaké končetině. „Král je šílený!“ rozhodne se první z nich realizovat překvapivý plán útěku. A skutečně, ve vězeňské kapli se nachází řada portrétů šílených břitkých králů, které se - fingovaně - dvojice přepadačů bank pokusí v rámci socioterapie zahrát jako loutkové divadlo. Loutky jsou ovšem duté, stejně jako pověstný Achilleův kartaginský kůň, což správa věznice právem netuší.
A zápletka se dále zamotává, aby se v závěru filmu zašmodrchala definitivně a dokonale. Pro trpělivé diváky nechávají proto majitelé multišvestků sály, ve kterých Klikorohy promítají, otevřené až do následujícího poledne, a kdo chce, může zoufale zmuchlanou hromadu filmového materiálu rozmotávat a rozmotávat až do úplného zblbnutí.
A slavný výrok, který se v anonci na novou kočmedii skrývá?
HELE, JÁ UŽ SI SVÝ UDĚLAL. TŘI PANSKÝ SÍDLA SEM S VÁMA VYPÁLIL, TEĎ UŽ MŮŽU JÍT DOMŮ. DO CHLUMCE JE DALEKO A JÁ NEMÁM SKLIZENO.

(Bruton)

Hlavý jezdec

Kočky loupežnice

Náš kocour je Bandelík!
Vede bandu koček zlých!
Kudy choděj, tudy loupěj,
fousy se jim z toho kroutěj.

Kudy choděj, tudy kradou,
nejvíc v louce pod zahradou.
Posledně tam ukradly
brouka s dvěma tykadly!

Pak ta tlupa nezvedená
foukala jak pomatená
pampeliškám do peří
a mňoukala u dveří…

A hned ráno, jak jsme vstali,
do dveří se dobývaly.
O nohy se otíraly,
stopy na posteli udělaly!!

Potom spaly.
Po očku
mžouraly -
- jsou pro kočku!

Malý citát

Jan. Jan Novák

z Oděsy vyplouvá jarmark - kam
křesťanství těsná a barevná vyvěrají z hlubin
my všichni náhle před hlavněmi včel

(Navštivte Peru, Torst 1996)

Pravopisný test

Kapr, kterého maminka koupila, je skoro bez šupin. Byli jsme při pohledu na město zklamáni. Nemáte chuť na zchlazený čaj?

(řešení testu na straně 5)

Blízký východ je v mnohém západní

Blízký východ zahrnuje řadu území a rozsáhlá úvčelí. Kde přesně tam trajdáte vy?
Nad nehnutým mořem pod letem racků, lehce zřásněném mezi útesy ostrovů, a také tam, kde si holá země dělá stín svými hrby.
(Takto roztomile započal náš rozhovor s Oseníkem Vakonošem, zhotovitelem zpravodajských náhrdelníků, náramků a polyfágů v oblasti proslulého Jetelového půlměsíce.)
Kde je to nejtěžší?
Určitě na Goudových výšinách. Jsem v podstatě první šperkař z Blanokřídlé unie, který si tam rozložil židličku a vyráběl náhrdelníky a náramky od úsvitu do setmění. A to po několik měsíců.
Místní netušili, že jsou zpravodajské?
Neznalost jazyka Čmeláčích Bochánků jim k tomuto poznání neotevřela dveře. Ostatně ani ke mně ne. Natož k polyfágům, které nerozluštili přesto, že jsem jich za dopoledne po různých keřích rozmístil průměrně 2500.
Že jazyk je klíč, ať už k úspěchu nebo ke dveřím žaludku, to v Jetelovém půlměsíci doposud nepochopili?
Prozatím se dostali na úroveň paklíče.
Primitivové?
Nikoliv, Blízký východ je v mnohém překvapivě západní. Například v tom, že jeho obyvatelé chtějí žít, nikoliv denně umírat po stovkách v nekonečné válce o maliník. A nevěřil byste, ale všichni, kdo v těchto krvavých bojích zemřeli, měli kdysi rodiče. A někteří i své domovy a osudy. A někteří dokonce i koupelny.
Neuvěřitelné! To je úplně nový pohled na problémy Jetelového půlměsíce!
Ano. A nyní jsem tento pohled vydal na barevných pohlednicích a prodávám ho v komplet Blanokřídlých po pětimedounu.
Fenomedální!
Ano. Srdce mého světa je srdcem kovotepce.
Chystáte se na Blízký, v mnohém západní Východ opět zpět?
Tak díky mým zpravodajským náramkům celé Goudové výšiny zmizely. Nebudu vám prozrazovat, kdo konkrétně je snědl, můžu vám nanejvýš sdělit, že chuťově byly naprosto vynikající. Ostatně i kdybych něco prozradit chtěl, nešlo by to, jelikož vše podstatné ve mně zapečetili nakvadrát.
Nadvakrát?
Ano, ovšem.
Uměl byste na některou mou otázku i nesouhlasit?
Ne, to ne. Bohužel.
A co tedy ještě?
Chtěl jsem říct, že na Blízkém, v mnohém západním Východě zbývá ještě mnoho překrásných, zatím ještě nesnězených míst a koutů...

(ptal se Bruton)

Řešení pravopisného testu

Kopr, kterého maminka kroupila, jez skoro bez. Šup in. Do města jsme vůbec nepřijeli. Ano, všechny čaje byly již ráno otrávené.

Pomůcka pro řešitele testu:
Měřený výsledek testu se porovná s referenčním výsledkem, který má na prahu srozumitelnosti hodnotu konstanty základní stylistické analýzy.

Tabulka pro řešitele testu:
1-3 body: mastek
4-5 bodů: sůl kamenná
6-7 bodů: vápenec
8-9 bodů: kazivec
10-11 bodů: apatit
12-14 bodů: živec
16-18 bodů: křemen
20-22 bodů: topas
23-25 bodů: korund
47-169 bodů: čmelák

(zpracoval Brumbár)

Ve své nové knížce Atentát ve vaně vydané v nakladatelství Votobia píše pan Pavel Řezníček, jehož básně Čmelák a svět pravidelně otiskuje, velmi pěkně nejen o našem vydavateli, panu Petru Motýlovi, ale dokonce o celé jeho rodině. Nedalo nám to a jeho kompliment uveřejňujeme...

Pavel Řezníček

Motýl v hadrech

Zatímco hod kostky ukázal šest
hodiny ukázaly svou chemickou tvář
kdesi v dálce řvala příšerně košile
jsou tu ale ještě střechy
a ty se nedají odbýt
praštila sebou jak dlouhá tak široká
do louže
cizokrajná sbírka zástěr
jdi na okraj vápencového lomu

je tam skříňka
je tam ta celá skříň
a celá rodina
vymodelovaná z jedné hlávky zelí
Constantinem Brancusim
na objednávku
Žhavé uhlí není žádný nápoj
Toho se nenapiju
Doneste mi žlučník

Ze zaslána

Ahoj milý Motýli!
V reakci na tvá slova Ohorákovi zvolávám:
„Liebe Gottes Schmetterling - Die Eine Hovade!“
čili: „Milý Motýli Boží - ty hovado jedno!“
alias: „Milý jeden Motýli - ty hovado Boží!“
To sis tedy zase jednou vybarvil křídla...

(Mirek 6 Kroš)

Našeptáváme cestovatelům

Na skok v lucerničce

Jak tam? Z Čmelákova Pupíku je to vzdušnou čarou do bodamského městečka Svatojánské Lucerničky, známého širší i zúžené veřejnosti jako Lucernička, 800 kilometrů. Letová dráha je sjízdná celoročně, v zimě namrzá, na jaře se místy ztrácí v pronikavé vůni nezvykle vysokohorské květeny. Lze použít i techniku. Letadlo i sojkárna vás vyjdou na tři hodinky a 9 000 medounů tam a zpět, autobus na vlahou noc a 4 000 medounů, vláček ťuky ťuk, ťuky ťuk k Lucerničce tam a zpět, dva tisíce dej jim hned, zítra ráno pak svůj hled zanoříš do jeho střech a ret do rudých vín...
(Případně lze dojet automobilem na hranice Bodamska, které není členem ani čekatelem v ordinaci Blanokřídlé unie a za parkovné vozů z blanokřídlých zemí na svém území účtuje v přepočtu 20 000 medounů na hodinu (jeden ze tří základních zdrojů bodamského návodního vůsodu, vedle výroby slunečních hodin a penězokazectví). Ale jestli na to máte a nevadí vám, že ze svého podpoříte štědrou sociální politiku Bodamska, kde si - velmi dobře - žije bezpracně, pouze ze sociálních dávek, dodávek, předávek, nadávek a naddávek sedmdesát pět procent obyvatelstva...)

Pozoruhodnosti:

Osm nádherných míst k fotografování:
1. BLIKLÁ KAPLE. I přes zavádějící název se jedná o most. Dřevěný a plný plísně, nádherně se třpytící a vzorované.
2. VÁŽKOVĚŽ. Ve středověku vězení pro odbojné a nemajetné vážky, které znevažovaly odedávnou vysokou životní úroveň Bodamska. Dnes Muzeum chudoby. Umná kamenná stavba se strašením na cimbuřích.
3. LVÍ FANÁL. Bramborová socha umírajícího červy prožraného lva oslavuje hrdinství oddílu bodamských červů v bitvě s armádou generála Babočkiho. Národní památník, který připomíná poslední pokus pokořit bodamskou nezávislost, ke kterému se neúspěšně spojila vojska Břitkých, Pestřenek, Vševčelstva a Motejlků. Od Unie Obratlovců zapůjčení váleční lvi, mravenečníci a jeseteři v bodamských horách neuspěli.
4. VRABČÍ SVÍCE. S malebným průčelím umně vyšívaným švestkami.
5. ŠPROTÍ MOST. Rovněž dřevěný, historický a zastřešený jako mnohem slavnější Bliklá kaple. Plíseň se v něm ale nikdy neuchytila.
6. HOUFKLÍŠTĚ. Tento starý klášter, kde už po tisíce let falešně znějí varhany, zaručuje v Lucerničce víru, vzdělání, zákon i vztah k vaření.
7. VEŠKIN ŠPAJZ. Největší bodamské muzeum podzemí. V postranních štolách je možná prohlídka celých paralelních světů, kam nahlédne-li zvídavý mladík, vrací se co bělovousý kmet.
8. ŠPONSKÝ PILATKUS. Celoročně zasněžený skalní masiv čnící nad Lucerničkou. Přístupný lávovkou a ozubenou špicí. Na vrcholku lze umrznout.

A až budete mít všech osm základních fotografických snímků pohromadě, není už proč v nudné a provinční Lucerničce trávit svůj svátostí turistiky posvěcený čas. Co doporučujeme? Odjet do blízkého prudérního Šuntychu a tady si pořádně zařádit! Vychlemtat několik litrů zdejší velkolepě projímavé minerálky! Neseznámit se s žádným z místních zpupných a nepřístupných eroticko-sexuálních protějšků! A pak se v noci posrat do parádně naškrobených peřin! Příjemnou zábavu.

(ve spolupráci s Církví Dovolených zpracoval Brumbár)

Z všelijaké společnosti

Jamsession s Motýlem a Mitáčkem, někdy na jaře 2001

Dám se trochu do kupy ve vaně, zhltnu těstoviny z lednice. Schrupnu si 20 minut a hurá do Riegráčů, kde už čekají Motýl s kMitáčkem. Leč bigbít u příležitosti Týdne pro duševní zdraví se tu zatím nijak moc nerozjíždí. Měl by hrát Traband, ale až od půl sedmé. Před tím měl být nějaký proslov (nebyl) a výtvarná performance, která sestávala z vyvěšení dvou prostěradel s nápisy Vzkazy pro nemocné duše, pod kterými se povalují (nevypsané) fixy. Jenže nikdo se do vzkazů nijak nehrne, ne a ne. Možná až stoupne hladina alkoholu v krvi, a to bych pak raději těm nemocným duším ani nečetl. Motýlovi s kMitáčkem je však zima, a tak se po jednom přesouváme do Sadu. Tady se zaseknem a nikomu, kromě mě a U-2, už se pak nazpět na Trabandy nechce. Nakonec se přesouváme do mnou nově objevené Sklepnice v podzámčí restaurace Myslivna, aby tady mohl kMitáček sledovat hokej Pittsburgh vers. Philadelphia. To Motýla nebere, a tak si objedná dvě piva najednou a obě vyleje ostentativně na ubrus se slovy: „Jen výrazně duševně zaostalý člověk, bráním se použít slůvko vymaštěný kretén, se dokáže věnovat tématu jako je hokej více než 18 vteřin!“ A poté co mi půjčí stovku s portrétem Gottwalda?!?, abych si za ni koupil nějakou essay o současné české literatuře, důstojně odkráčí směrem k Prokopskému pohoří, odrážeje se od stěn a neopatrných hostů, co nestihli včas uskočit. U dveří se ho pokusí zastavit číšnice významně potřásajíc hadrem v ruce. „To byste si měl po sobě utřít, mladý pane!!!“ Ale Motýl ji vlídně odbyde: „Nevidíš, že už jsem je utřel, ty stará pakobylko!!! A jestli hned neuhneš, tak ti ji zkopu, až ti zmodrá, a budeš moci hrát v reklamách na vložky, pyskatá ochechule!“
Po tak zdrcující kritice svého (již tak dost záporného) intelektu vydržím jen asi do půlky zápasu a pak tradičně nechávám Zdeňka napospas velkoměstu a postmotýlovským depresím.

(Mirek 6 Kroš)

Poznámky Petra Motýla k předchozí reportáži

No tak dobře, s tím hokejem. Ale že bych se vážně takhle obořil na číšnici někde na exkluzivním Žižkově? Já, jehož galantnost je až proslulá?

Kouzlo gregerií (i prodloužených):

Počet operací slepých střev je možné vysvětlit pouze soupeřením lékařů o nejlepší sbírku jejich bílých holí.
Konzervy automobilů znehodnocujeme velmi prudkým nárazem.
Výpravčí - zbloudilí a osamělí datlové - vybírají rukojetí plácačky z jízdního řádu další a další časy odjezdů.

Čmelák a svět.
Vychází nepravidelně. Šéfredaktor: Jirka Prášek, Medov Vydavatel: Petr Motýl, Zbuzany 3, 252 25 Jinočany Duchovní zápora: Pan Autíčko Loosa neuvěřitelně namasíroval: František Kresby: Jan Motýl Rozhovory: Bledavý Perleťovec, Bruton, Brumbár Fotografie: Mechůvka Pozorovatelka na Žižkově: Mirunka Šestitečná Jiná ze Žižkova: Kerima Schorková Drby ze společnosti: Mirek 6 Kroš Básník s nejkrásnějším knírem: Pavel Řezníček Náš člověk na Uherskohradišťsku: Zdeněk Mitáček Někdo až z Plzně: Golda Dopisovatel z Parvusic: Hlavý jezdec Čmeláka na titulní straně sdrátoval a sletoval: Václav Sokol