číslo 4/2003, ročník čtvrtý
Po jazzu zbyl dluh
Na chybějících osmdesát miliard bude Komedční banka vypisovat státní obligace, lesklé a růžové. Jak vidíte jejich perspektivy, zeptali jsme se jejího ředitele?
V dálce. A na jejím obzoru protkaném šarlatem zapadajícího slunce, nad jezerem objímaným tmavou náručí lesa. V tomto okamžiku přichází myslivec, černý a v zeleném. S puškou přes rameno. Padnou dva výstřely a absolvent inženýrské školy se válí v kaluži krve, aby se během několika minut doválel.
Lidé by ovšem ocenili spíš daňové odpisy…
(dodal tiše Brumbár)
Autům narostly choboty
Na tom by ostatně nebylo nic překvapivého: chtějí vypadat jako sloni. Ale proč vlastně, proč tak najednou a proč tak masově? Zdá se, že auta celá desetiletí váhala mezi různými zvířaty, kterým by se chtěla podobat - jak vyplynulo z průzkumu mezi nimi, který čmeláčí vědci provedli poté, co se auta stala pro silniční dopravu nepoužitelná a nová (bez chobotů) se doposud nepodařilo vyrobit. Ano, dlouho se rozhodovala, ale nakonec se rozhodla: sloni. A proč? Ne nikoliv proto, že také troubí, ale proto, že se zhlédla v jejich duši - velké a šedé. A proč tak najednou? Protože kvantita otěhotněla. A proč tak masově? Protože to bylo zadarmo.
(postihl Bruton)
Husto-li je...
Jak řešit situaci, kdy na ulici vyjde najednou sedm kinderskinheadů?
Velice těžko.
(neporadil Bruton)
Na stéblech slávy
Tvrdíte, že vaše hudba je rozhovor interpreta s klavírem. Ale co když
klavír hovoří například maďarsky?
Pak je to rozhovor s překladatelem.
Ale to už není ono, ne?
Podívejte se, v dnešní době většina špičkových klavírů hovoří plynně anglicky.
A problém, který jste naznačil, je tedy spíš novinářský než hudební.
Ale já jsem novinář. Dobrá, půjdeme dál. Není vám líto, že se u nás o
„vážnou hudbu“ zajímají jen dvě až tři procenta obyvatelstva?
Víte, já jsem vyrůstal na vsi vysoko v Bručivých horách, a tam jen dvě
až tři procenta vesničanů nebyly dementní. Takže...
Změnil váš úspěch na světových pódiích váš život?
Můj ano. Ale život v mé rodné vsi ani v nejmenším.
Liší se požadavky manažerů na váš repertoár od vašich představ?
Radikálně. Takže rvačky s manažery jsou můj denní chleba. Ale mám-li být
upřímný, publikum v sálech baví víc, když se na pódiu mlátíme do obličejů
a trháme si drahé obleky, než když pinkám do kláves.
Na bukletu svého cédéčka Grande polonaise bzučante tvrdíte, že Chopin
je pro vás intimní záležitost?
Za pomoci jednoho spiritisty od nás z Bručivých hor jsem se Chopinovým
astrálním tělem stýkal od dětství opravdu velmi intimně. A později se
k nám přidala i George Sandová.
A to trvá dodnes?
Ne, to je možné právě jen v Bručivých horách.
Nedávno jste koncertoval s Bochánkovskou filharmonií v Žampiónsku. Přivezl
jste si odtamtud nějaký zajímavý zážitek?
Přivezl jsem si v perletí vykládané krabičce jeden pár jejich živých šikmých
očí. Ale k té veselé příhodě. Na koncertě ve Včelutamě u klavíru vůbec
nebyla stolička...
A?
Prostě tam nebyla. Strašně jsme se tomu s orchestrem i s publikem nasmáli.
Děkuji, že jste si na Čmeláka a svět při svém pracovním přetížení (12 G) našel chvilenku.
(hovořil Bledavý Perleťovec)
O výtvarném umění
Na dálném severu žil desítky roků malíř, který maloval pokoj. Svůj vlastní.
Na dálném jihu žil třicet sedm let malíř, který maloval nepokoj. Celého
světa.
A závěrem? Nelze než konstatovat, že oba umělci zabíhali do krajních detailů.
(ozřejmil Brumbár)
Kompas a tužka
Jak je možné, že na mapách Holandrů ze 17. století jsou velice dobře
zobrazena tehdy doposud neprobádaná území: například tok velkých řek v
Zamedí a bezpylové pustiny dalekých Tomahawků, zatímco vlastní zemi -
její velká města i členité pobřeží - zachycovali zdejší kartografové s
obrovským množstvím chyb a nepřesností?
Staří Holandrové se kasali. A svůj budoucí hospodářský a světový úspěch
si nejdříve naplánovali v mapách. Podařilo se. Jak jistě sám víte, na
palouk před vlastním prahem ale nedokázali dohlédnout dodnes.
(s dějepiscem probral Brumbár)
Čmelák a svět nezve do kina: Dřez neumývej!
OO-Medm je zajat při tajné misi ve Východní Jetelině. Míří na něj 474 zbraní, které nevystřelí. OO-Medm je odveden do mučírny, kde musí polykat pelyněk. Starý Šibal, superagentův šéf, však OO-Medma pohotově vymění za milión jetelinských rolníků, které tajně ukrýval ve sklepě a kteří mají pro hospodářství despotické Východní Jeteliny cenu, která OO-Medma vyváží. Slibný nápad s rolníky však snímek dál nerozvíjí, naopak upadne do zablácené nudy. Šermířské souboje na zralých slívách, agentky v plavkách rozpustných v sirupu, tajné paláce na antarktických pláních, ve kterých se ukrývají zbraně, jež mohou zničit celý svět - tentokrát ultraexplozivní brambory a atomové koloběžky. Tohle všechno jsme viděli tolikrát, až je nám to líto..
(nezval Bruton)
Upřesni
Promiň, líto čeho, Brutone?
Všeho, Brumbáre. A nejvíc toho, že s námi v kině nebyla Zuzanka.
(upřesnila redakce)
Jdu po hraně
Narodila se v Nivě u Potoka a hned začala chodit. Dnes hraje v legendárním divadle Lučina, zpívá s kapelou Romadúr a vyhrála mistrovství Mezihmyzí unie v batyskafu.
Právě vychází tvá nová deska Šiška v myšce, tuším už čtyřicátá sedmá.
Jsi hodně pilná?
Spíš opylená, cha, cha, cha. Ale vážně. Je to čtyřicátá devátá deska.
Obáváš se něčeho z ní?
Hm, dost se bojím, že vypadne z obalu. Což by mojí kariéře v batyskafech
moc neprospělo.
Chtěla jsi jít až na deset tisíc mil pod mořem bez kyslíku?
Chtěla. Ale pak jsem dostala roli papíru...
Vážně?
No opravdu.
A ta se asi neodmítá?
Tak moře ti neuteče, viď... Ani neodteče, he, he, he.
Prý se vyhýbáš silnějším automobilům, když jedeš ve slabším. Není to
kapku úchylné?
Jsem drsná, tak mám co nabídnout, víš. Strašně ráda jdu po hraně!
(s nejmenovanou, která se často směje, pohovořil Brumbár)
Stručný dotaz
Kam na jaro s parohy, které ještě nenarostly?
Do krajiny naší duše?
(stručně odpověděl Bledavý Perleťovec)
Byl to běloch nebo černoch?
Udělali jsme takový malý testík-pokus. Zeptali jsem se na otázku uvedenou v titulku. A odpovědi?
Medous B. 37 let
Vypadal spíš jako Orfeus.
Nepylka S. 18 let
Já jsem ho viděla jenom ve škole, tak vlastně nevím. Ale strašně plýtval
vodou.
Houbrum Č. 51 let
Byl černej jako bota. A vy jste v hloubi duše rasisté, páni redaktoři!
A jak tak koukám, nejenom v hloubi, co?
Chrupalka M. 28 let
Bílý.
Bzučník Z. 43 let
Vypadal jako mozaika.
Broukalda F. 35 let
Moc mě inspiroval.
Zajímavé, že? A to jsem respondentům neprozradili, na koho se vlastně ptáme.
(vypracoval kolektiv)
Mohou vášně snášet med?
Historicky je doloženo třicet pět případů, kdy tato situace nastala, z toho sedmkrát ve Čmeláčích Bocháncích. My si však uvedeme jako příklad snášení medu jedenatřicáté.
Na základě těžkých podmínek, neplacených dluhů a porušených slibů odjíždí Lemoun Bluma 14. září 1918 přímo do rozevřeného chřtánu občanské války, konkrétně do Kujbyševa. Zde nachází stařičkého ševce – v ubohé boudě plné floků a dratví – a jeho mladičkou milenku. A právě po Křídlici Pýraté, jak se ona žena jmenovala, toužil Bluma už od svých nejútlejších let a jaké bylo jeho překvapení, když ji v chatrči v Kujbyševě skutečně uviděl. Otrhaná, špinavá a bosá: vařila kroupy. Blumova vášeň vzplanula jako suchý věchet. Ještě tentýž večer stařičkého ševce přizabil a s Křídlicí uprchl do Kyjeva, jehož věže znal z ruské poštovní známky ze své školní sbírky. Město, stejně jako kdysi známka, přecházelo z ruky do ruky, rudé, zelené i bílé. Na Křídlici si však Bluma sáhnout nedal a na jaře příštího roku je už oba vidíme v Paříži, kde se oddávají lásce a valnému úspěchu. A tehdy je Blumovi Křídlice poprvé nevěrná – s pouličním komediografem. A vášeň Lemouna Blumy dostoupí do stadia, kdy začne snášet med. Nevyčítá, nebije, neprosí. Snáší med. Nikoliv z kaštanů a lip kvetoucích na bulvárech, ne, ze svého nejhlubšího a nejněžnějšího nitra plného rozžhavených krystalů bolesti, zoufalství a chtíče. Kvalita medu je epochální a jím uplacená a namlsaná Křídlice po epizodě s komediografem dalších avantýr zanechává na dlouhých devět let. A pak? Pak už Blumova vášeň nikdy žádný med nesnesla…
(podle tapisérií z Křepelek sepsal Brumbár)
Na dávném lánu
Studie profesora Palučidla Médka přináší osvěžující pohled na dějiny hospodářského úpadku středobochánkovských krajů a potažmo celého tehdejšího království v 15. století. Jeho antropologické šetření prokázalo u většiny tehdejší šlechtické populace senilní nosy. Nevratné onemocnění propukovalo obvykle v dětství a nerozšiřovalo se na zbytek těla. Samotný senilní nos na dejme tomu čtyřletém čmeláčím šlechtičátku však veškeré hospodářské aktivity takto postiženého předem předurčoval k neúspěchu. „V sousedním Pačmeláčím svážku trpěli feudálové senilními prsty u nohou, což omezovalo jejich pohyb, nikoliv prosperitu. Nos je však příliš blízko mozku, to za prvé. A za druhé táhne vahou svého stáří hlavu k zemi a rozletu k ožebračování poddaných se pak nedostává.“ Formou hospodaření v dané době však nebylo jen zbídačovaní nesvobodných rolníků, ale také odhad správného poměru formálně svobodných láníků, půlláníků, vemeníků a zahradníků na daném panství. Zatímco v Pačmeláčím svážku rozdělovali 4 : 8 : 12 : 24, v Bocháncích byl nejobvyklejší poměr 11 : 5 : 8 : 16 /sic!/. Pak ovšem...
Cože to?
Nezbývalo na oves, ani na obrok...
(s profesorem pojednal Bruton)
Bojíte se do divadla?
Nebojte se. Navštívíte-li divadlo Alfík v noře, jako kdybyste do divadla vůbec nepřišli. Místo sedadel je pro vás připraven trávník, takže se budete cítit jako doma. Jeviště je schované za kulisami a během žádného z uváděných představení není vidět. Samy kulisy jsou maskované jako zeměžluč, pcháč a konopáč sadec, a to natolik přesvědčivě, že ani jich si nepovšimnete. Hry, které se zde provozují, nemají scénář, text, začátek ani konec, takže vás nebudou zneklidňovat tím, že by na vás kladly nároky na své pochopení. Herci jsou převlečeni za diváky, a pokud s nimi nejste opravdu velmi osobní, nepoznáte je. Výše vstupného je zahrnuta v podávaných nápojích, takže ani vstupenka váš bezdivadelní pocit nijak nenarušuje. Program si sice zakoupit můžete, ale v trafice na druhém konci města, budete-li mít někdy cestu kolem: Šeříková 23. Přes svou nenápadnost je nicméně každé představení v Alfíku v noře exkluzivní, hluboce prožité a jdoucí až na samu dřeň. Můžete sami posoudit v dubnu, kdy bude k vidění například Jeřábí psanec, Staré a nové příběhy Balouna Plašila či Konec biologa.
(lákal vás Brumbár)
Překvápko od MUDra
Medlák Pastucha, profesor, zkoumal Cyrana z Bergeracu z hlediska medicíny. Po zavedení emanentní psychosondy do samého nitra dramatu vyšlo najevo, že Roxana ve skutečnosti milovala cukráře-paštičkáře Ragenaua: za prvé jako svého sublimovaného otce, který, ač šlechticem, celý život snil o živnosti drobného majetníka, a za druhé kvůli sladkostem, které ona své linii sice nepovolovala, ale které den co den podemílaly hráze v jejím libidu. Ostatní postavy slavné komedie byly k zavedení psychosondy zcela netečné a zůstaly takovými, jaké je už celé roky známe osobně i z vyprávění. Po zavedení ocelově modré fyziosondy zjistil Medlák Pastucha, profesor, že Cyrano měl jen jeden nos...
(lékařskou fakultu poctil Pískorypka Javorák)
Čmelákův píseček.
Vychází jako příloha Čmeláka a světa. Zaměřeno protiplytce a podpovrchově.
Chlebíčky pro redakci Čmelákova písečku dodala firma Hřebenule. Emblém
Čmeláčího písečku: Václav Sokol. Rozhovory: Pískorypka Javorák. Včelanství
a další kulty: Medo Zlatososák, Ambrozius Šupinka. Čmilozofie: Hálka Pelyněk.
Civosologie: Bekyň Byliňák. Vosychologie: Medák Jehněda. Šéfredaktor:
Širokolebý Omějan)
Co nového na pop-škvárových nosičích?
DŽAUL ŠVÁB: Střevlíkovský měsíc je tamější
Švábovi se tentokrát potrhal hlas; po neúspěšné operaci hlasivek v Pralinkách. Ať už lékaři použili opravdu toaletní papír místo kladívkového, ať se stalo cokoliv: spolu se Švábovým barytonem je potrhané celé cédéčko, takže když ho vezmeme do ruky, pohodlně jím prostrčíme prsty. Nemilý propad starého barda zachraňuje jediná píseň, Vosa ve stepi, citlivá sebevražedná balada posypaná v závěrečném refrénu práškovým cukrem.
PADLEJ TOMÍK MED: Spadlej Tomík
Tak Tomík si nám nechal udělat kytaru z masa. A ještě se na ni naučil hrát jehelníčkem. Paráda, přátelé. Husté hlášky mu padají do kalhot, které mají rozkrok ne u kolen, ale u kotníků a hníp-houpaví patroni smekají kulichy. Výborně, Tomíku! A rejpnu si jen jednou: vrazit do úvodního tracku tygříka, to ti fakt nedalo?
(recenzoval Bruton)
Pavel Řezníček
Hořčice ve větru
Mozek s rukavicemi…
K čemu mu jsou?
Copak bude do rukou nabírat popel
Z Rudolfa Hrušínského?
Mozek má za úkol střežit rozcestí
A na nich hodinky z trachomu
Které svým dětem ukazují
Mozek stromu
Který je černoch Indonésan Malijec
A také zvětšovací sklo
Dejte botám jejich právo
Na prádlo z ústřice
A ještě volnou vstupenku
Do krematoria
Zrovna když budou v peci pálit
Vítr pomazaný hořčicí
A jeho nemanželské děti
Zvané chlupy
Čmelák a svět.
Vychází nepravidelně. Šéfredaktor: Jirka Prášek, Medov. Vydavatel: Petr
Motýl, Zbuzany 3, 252 25 Jinočany. Duchovní zápora: Pan Autíčko. Loosa
obednil: František. Kresby: Jan Motýl. Rozhovory: Bledavý Perleťovec,
Bruton, Brumbár. Fotografie: Mechůvka. Pozorovatelka na Žižkově: Mirunka
Šestitečná. Jiná ze Žižkova: Kerima Schorková. Drby ze společnosti: Mirek
6 Kroš. Básník s nejkrásnějším knírem: Pavel Řezníček. Náš člověk na Uherskohradišťsku:
Zdeněk Mitáček. Někdo až z Plzně: Golda. A dokonce ze Slezska: Jasoník
Jasoník. Dopisovatel z Parvusic: Hlavý jezdec. Zpravodaj z Reichenbergu:
Týjofoun. Čmeláka na titulní straně sdrátoval a sletoval: Václav Sokol.