Čmelák a svět, číslo 3/2005, ročník šestý

A co my?
Dlouhý, slepý a tlustý si dali sraz o půl třetí u Pylového kamene. A tam je - zničehonic - dostihla neúprosná skutečnost marnosti, beznaděje a zoufalství. Zatímco původně i současně Dlouhý si tuto situaci vůbec nepřipustil, původně Bystrozraký a původně dostatečně Široký jí zcela propadli.

Ptáme se ale z jakého důvodu jim byla čistota a obdarovanost jejich byvšího údělu odňata a nahrazena pouhou průměrností?

(nedozvěděl se Brumbár)

Když šustění hedvábných šatů odeznělo

Plesovou sezónu jsem uzavřeli pórovanými poklopy. Pod nimi může probublávat až do ledna příštího roku bez nebezpečí výbuchu.

(starosta Hustomed)

Nůžky byly smutnější než parůžky

A pak už to šlo ráz na ráz: nechaly si věci za dveřmi, přišla na ně zimnice a umřely. Pohřeb se odehrál za hlubokého ticha na Medlákově Příčné Hůrce.

(Bledavý Perleťovec)

Lyžař projížděl krajinou jako rozkvetlými jeřabinami

A jeho dubové lyže a třešňové tyčky oslavovaly svět, sladký ve svém zrození a šťastný v záhybech svých něžných květů. Olympie! Březnový sníh!

(Bledavý Perleťovec)

Případ zasněžené lavičky

Tentokrát si Zlomené očko vybral zcela neobvykle případ sám, úplně bez objednávky. Jednou – totiž ve čtvrtek odpoledne – se vydal na svou nepravidelnou zdravotní a výhledovou procházku do jednoho z malebných koutů Čmelákova Pupíku a najednou v jedné ze zahrad uviděl úplně zasněžený dřevěný stůl s dvěma zasněženými lavičkami. A přitom otisky lidských stop se kolem rýsovaly dokolečka dokola.

„Tady něco nehraje,“ brouknul si proslulý pátrač. „Na to si musím posvítit.“
A strčil do nezamčené dřevěné branky, která se zavrzáním otevřela. Ale dřív než si posvítit stačil, v březnovém podvečeru si za oknem příměstské chaloupky posvítil někdo úplně jiný.

Zlomené očko vešel dovnitř domečku. Bylo otevřeno. A opravdu. Stál tam „Rytíř s páskou na masce“.

„Tak jsme vás přece jenom našli,“ přikývl spokojeně fenomenální detektiv. „To byl ale nápad neodhrábnout sníh ze stolu a z laviček,“ pousmál se.
„Jenže já vás teď rozseknu na dvě půlky,“ prohlásil proslulý pachatel, takzvaný „Rytíř s páskou na masce“.
Zlomené očko si chtěl loknout na kuráž ovesné whisky, ale nakonec si neloknul. Ani by to nestihl. Boj byl krátký a krutý.

„Kafíčko?“ zeptal se poté Zlomené očko přivolaného policisty.
„Rád,“ souhlasil člen policejního sboru.

Vypili kafíčko a pak „Rytíře s páskou na masce“ odvedli rovnou do vězení.

Z té vysoké skály nebylo úniku. A tak chodci mohli dál chodit po městě, ve kterém (obrázek „chodci“, asi vpravo od veršů)
Harfa zní
Ponuré věštby a černí ptáci usedají na paláce
V smutečních oknech se rozžíhá a zháší rudá pochodeň
Tambor napjal buben a čeká až začne poprava
Stařeny se zamykají v domech
Cosi zaburácelo
Hrozná slavnost za mrtvé
Růžence chrastí v prstech starých žen a věží
Rozsypaly se jak krupobití na rakev

( fotografovali Zdeněk Mitáček a Ladislav Krajča, verše jsou od Vítězslava Nezvala ze sbírky Praha s prsty deště)

Čmelákův píseček.
Vychází jako příloha Čmeláka a světa. Zaměřeno protiplytce a podpovrchově. Chlebíčky pro redakci Čmelákova písečku dodala firma Hřebenule. Emblém Čmeláčího písečku: Václav Sokol. Rozhovory: Pískorypka Javorák. Včelanství a další kulty: Medo Zlatososák, Ambrozius Šupinka. Čmilozofie: Hálka Pelyněk. Civosologie: Bekyň Byliňák. Vosychologie: Medák Jehněda. Šéfredaktor: Širokolebý Omějan