číslo 11/2003, ročník čtvrtý

Listopad

Poslední zlaté a hnědé listí podzimu, na které se díváme z opuštěného venkovského nádraží. Vlak právě zmizel za šedavou čarou obzoru a další pojede za dvě hodiny. Díváme se. A jsme to opravdu my?
Ano, jsme to my, jen naše duše jako kdyby odjela s vlakem, který jsme zmeškali a který se už nevrátí. Vítr počítá pražce. Z nedalekého letiště se zvedne stříbrný trup a zaboří nos do převalující se kaše na obloze. Z prosklených dveří vykoukne výpravčí, odplivne si a zmizí uvnitř: v doupěti grafikonů a blikajících stavědel. Zpod trsu lopuchů zabzučí čmelák. Letos poslední?

(převyprávěl Bledavý Perleťovec)

U majáku přistály vážky

A opravdu si ničeho nevážily?
Ne, ani cukru, ani vody, ani mléka. Nezbývalo než k nim zavést občanský postoj. Nejbližší byl bohužel ustájen až ve vzdálenosti padesáti čtyř kilometrů a měl chromé levé přední kopyto. Než postoj doprovázený podomkem došel ke konfrontaci, byl tak unaven, že nemohl být vážkám rovnocenným soupeřem.

A ony se u Majáku usadily?
Ano, žijí tam ve vzájemné lásce a porozumění a neváží si ničeho. Ani cukru, ani vody, ani mléka.

(zjistil Brumbár)

Počasí skutkem

Na Pasekářově Pelníku prudká bouře zformovala pana Medouska do hranata:



Změny jsou nevratné?
Ano, ale nečekaně vedly k velikému produchovnění osobnosti pana Medouska, který se před nehodou zabýval jen rybařinou. Nyní však uvažuje o moudrosti a prozíravosti.

Jak asi?
Asi takto: Pečuj o své zdraví dřív, než onemocníš, a nehoň se za svými vášněmi, ale nech je přijít k sobě a už v předsíni je pokárej. A ještě: Citlivá duše je jako poštovní známka. Doručení osoby, na kterou ji nalepíme, doplníme adresou.

Působení nenadálých bouří na Pasekářově Pelníku našim čtenářům vřele doporučujeme.

(nezmoknul Bledavý Perleťovec

Marta

Ano, Marta říkala, že opravdu. I když jí nikdo nevěřil a nejméně příbuzní záhadně zmizelého pana Doležálka. Kde by se na Palučinové Skalce vzal pes? Vždyť poslední tu byl zastřelen před pěti sty lety, v roce 1498, jak si můžeme přečíst na pamětním kameni pod břízkou.
Naše redakce se byla přesvědčit na místě. A jak jste mohli na vlastní oči vidět v říjnovém čísle Čmeláka a světa: OPRAVDU! Fotografka Mechůvka stačila jednou cvaknout záběrem a pak už jsme byli na úletu.

Pokračování? Ano. Navštívili jsme kancelář proslulého detektiva Zlomeného očka. Kdo by si nepamatoval epochální případ s kosticí, o kterém jsme psali v květnu 2001? Detektivova pracovna vyzařovala stále touž fatální ošuntělost. Zlomené očko stiskl v ruce zálohu, lokl si žitné whisky a v zrezavělém Mlsanu Čmeráno odjel na místo činu. A tam:

I proslulý detektiv Zlomené očko musel konstatovat, že jestliže Marta říkala opravdu, tak opravdu. Alespoň pokud jde o výskyt. Těžké, deštěm nacucané podzimní mraky visely nad ponurými lukami a osamělými opuštěnými statky, ve zdech jednoho z nichž Zlomené očko spatřil hrozivou šelmu, která se vzápětí rozplynula v mlze a v keřích zarůstajích okolí stavení. Detektiv dorazil závějemi mokrého listí do nejbližšího hostince a objednal si žitnou a ruské vejce. Přinesli mu však:

Zvíře, které se nenadále vynořilo ze tmy dávno odplynulých věků není tedy jedinou záhadou kraje, pomyslel si Zlomené očko a zadíval se do zrcadla na stěně hostince. Nespatřil v něm však svou tvář. Zamával rukou před šedavým sklem. Jako kdyby neexistoval. Štípnul se do tváře a pak se pustil do jídla, které mu předložil jako stěna bílý hospodský.
"Mohu se u vás ubytovat?" zeptal se Zlomené očko, když dojedl a dopil druhou sklenici žitné. Vstal z rozvrzané židle a pohlédl oroseným oknem do dvora. A tam:

Čmelákův píseček.
Vychází jako příloha Čmeláka a světa. Zaměřeno protiplytce a podpovrchově. Chlebíčky pro redakci Čmelákova písečku dodala firma Hřebenule. Emblém Čmeláčího písečku (v tištěné verzi): Václav Sokol. Rozhovory: Pískorypka Javorák. Včelanství a další kulty: Medo Zlatososák, Ambrozius Šupinka. Čmilozofie: Hálka Pelyněk. Civosologie: Bekyň Byliňák. Vosychologie: Medák Jehněda. Šéfredaktor: Širokolebý Omějan

A další...

Kromě obsahu převedeného do elektronické podoby si v tištěné formě čísla
11/2003 můžete najít psané i kreslené materiály s následujícími tituly
a stručnou charakteristikou:

- Saláti (exotika napadla selstvo)
- Turisti před sezónou ohlodali (smutek, který nezahojí)
- Dotaz čtenáře (motorky)
- Ptá se neznámý (ale stejně víme, že je to Brouda F.)
- Stručně (došeptaná anabáze úředníka)
- Otázka (která otázku věčnosti nevyřešila)
- Placená reklama na právě vycházející slovník - ukázka (část písmena R)
- Novinka (příbor)
- Pod Čmeldoskalkou se probral spící sníh (hlavně nenápadně!)
- Anebo (z ponurého, ztraceného domu)
- Na okraji (vážně hodně daleko)
- Dnešní den (podobá se sám sobě?)
- O svatbách (o hlouposti a úmrtnosti ženichů a genialitě jejich (opravdu?) dětí)
- Aktuálně (jistá kritéria)
- Od hověziny až po kůži střevlíkovského žraloka (pestrá paleta vzorů, ve kterých snadno upadnete)
- Historický kvíz (základní vědomosti, jež o sobě nedají znát)
- Nepřevrhnout šachovnici (rozhovor s mistrem děsu)
- báseň Pavla Řezníčka Job měl pravdu
- celostránkový cyklus kreseb Jana Motýla: Čmelákův pestrý týden